Zajímavosti

18. ledna 2018 Antonín Sova: Tím podzim zdá se mluvit…

ANTONÍN SOVA

TÍM PODZIM ZDÁ SE MLUVIT…

 

Tím podzim zdá se mluvit: zbarveným

divokým vírem pršícího listí.

Nějakým smutkem hlasu zbarveným,

umíš-li tajně čísti.

 

Znáš srdce mého ticho klamavé,

Nelže, ba není ironické.

Nuž, sáhni si naň: jak je krvavé.

A smutné jak a lidské.

 

17. ledna 2018 Karl Kraus: Vyznání

KARL KRAUS

VYZNÁNÍ

 

Jsem pouze jedním z mnoha epigonů,

co bydlí s řečí v jejím starém domu.

 

Co jsem v něm prožil, je však jenom moje,

teď táhnu k Thébám do lítého boje.

 

Po starých mistrech jdu až v dalším sledu,

krví však pomstím řemeslnost dědů.

 

Řeč hodlám pomstít, s těmi vedu při,

těm se chci pomstít, co jí hovoří.

 

Ač epigon, vím, co čas odvane.

Vy jste mi zato praví Thébané!

 

přeložila Michaela Jacobsenová

16. ledna 2018 anonym: * * *

ANONYM

* * *

 

Kdež se žena muže nebojí,

tu hopodářstvie zle stojí.

Kdež kep vládne mostem,

Radím, nebývaj tu hostem.

 

 

15. ledna 2018 Ivan Goll: Ukřižování

IVAN GOLL

UKŘIŽOVÁNÍ

 

Podzim má žluté ruce

Podzim má rudé střevíce aby vystoupil na kříž

A nemá jediného přítele v lese kostí

 

Je slyšet bubny padajících jablek

je slyšet bubínky padajících ořechů

K tanci smrti

 

Jen poslední hruška rozjímání

Visí dosud v prostoru, má lásko

A fosforově svítí náš zdvojený anděl

 

přeložil Adolf Kroupa

 

14. ledna 2018 (na neděli) Jan Neruda: * * *

JAN NERUDA

* * *

 

Binokl na očích, v ruce hůl

kráčím si květnatým dolem,

vážně jdu, jako bych neviděl,

jaro co tropí zde kolem.

 

Vždyť je to všechno zas na vlas tak

jako před čtyřceti lety –

po nebi známý ten ptákův zpěv,

po stromech známé ty květy!

 

Zase kol děvčátek skotačí

hošíci nezralých boků,

děvčátka písničky zpívají

tištěné tohoto roku.

 

Není, ach není v tom postupu,

všecko jde dávným svým krokem –

bojím se, jenom my starší že

moudříme každičkým rokem!

 

Bojím se, tak že to bude už

do světa skonání všude,

jaro že provždy ty květy své,

mládí své písně mít bude!

Kráčím kol hochů a děvčátek,

Šveholem, zpěvem až zmámen,

binokl na očích, v ruce hůl,

s nehybnou tváří co kámen.

13. ledna 2018 Oldřich Dadák: Budiž ticho!

OLDŘICH DADÁK

BUDIŽ TICHO!

 

pod jazykem nad jazykem v jazyce v jazyku

polopravdy propagandy

 

bují i bujejí musí i musejí bojí i bojejí

kvílí i kvílejí mizí i mizejí bují i bujejí

 

…slova…

 

zohyžděná i zohyzděná seřaděná i sezařená

vykleštěná i vyklestěná zohyžděná i zohyzděná

 

rozpolcená do slova a do písmene rozpoltěná

doslova i do písmeny

 

12. ledna 2018 Jaroslav Seifert: Malá romance o Ctiradovi a Šárce (ukázka)

JAROSLAV SEIFERT

MALÁ ROMANCE O CTIRADOVI A ŠÁRCE (ukázka)

 

Na její ňadra mladá

svou hlavu rytíř klad,

netušil, že v nich zrada

se ukrývá i had.

 

– Ach, co je v světě sladší

než takto spočinout,

nad hebké peří ptačí

mám radši tento kout.

 

– Když cítím srdce lhavé

a ňader spád i zdvih,

jako když hlava plave

na vlnách růžových.

 

Tak šeptal mladý Ctirad

a usnul obelhán,

nepřestávaje svírat

ňadro a plný džbán.

 

Když počal úsvit prvý

na nebi růžovět,

medovinou a krví

byl ztřísněn jeho ret.

 

 

 

 

 

 

 

 

11. ledna 2018 Viola Fischerová: * * *

VIOLA FISCHEROVÁ

* * *

 

Neměla jsem komu umřít

jen strachu

psa nalezence

 

Teď mě lekají

stromy ve tmě

každý sám jen

kmen a kmen

 

ty beze mne

já bez tebe

 

ledový měsíc

 

a pes

10. ledna 2018 Jan Zábrana: * * *

JAN ZÁBRANA

* * *

 

Ó ne, mé srdce uskuhrané,

vždyť tebe nikdy neslyší

ozón, jenž ze zrcadel vane

k ňadrům se všemi fetiši.

 

Je to divné, že nezoufám zcela,

že neztrácím hlavu, ztrativ naději,

že se vrátí ta, jež opustila,

že se stane malá změna na ději.

 

  1. března 1952

9. ledna 2018 Dagmar Sedlická: Výpravy za mužem

DAGMAR SEDLICKÁ

VÝPRAVY ZA MUŽEM

 

Moci tě 6krát

opustit

moci se 6krát

k tobě vrátit

tak nekonečně nestálá

tak nekonečně věrná

je má láska

Točím se v kruhu

ty na mě čekáš

ve čtverci

8. ledna 2018 Richard Weiner: Měsíční svit

RICHARD WEINER

MĚSÍČNÍ SVIT

 

Padlo sem světlo. Teče.

Z prázdna se chladně řítí.

Krajina všechna již svítí.

Záře už spočala na zemi.

 

Stříbrný prach ta záře,

cezený hustou sítí.

Na čem tu spočine, nítí

v blaživý žár se. – Já hrázemi

 

chtěl byl ji spjati všechnu,

potom tvé srdce vzíti,

pod mořem světla je skrýti,

aby tam žhlo. – Ale nelze mi.

 

Nastavit dlaň tvou jen mohu,

do ní té záři dát schvíti.

– – Tak-li se srdce tvé vznítí? – –

Rovina svítí. – Jak blaze mi! –

 

 

7. ledna 2018 (na neděli) Vladimír Merta: Omamná květina pravdy

VLADIMÍR MERTA

OMAMNÁ KVĚTINA PRAVDY

 

Hledal jsem pravdu s hlavou zakloněnou do nebe

a zakopl o člověka, který se jí bojí

hledal jsem lék proti slabosti a našel sebe

lékárníka o berlích a s bílou holí

 

Listy poznání padají z ráje tiše do klína

jablka zrají a v ústech trpce bolí

pravda je omamná květina

slabé nezabije a silné nezahojí

 

Našel jsem cestu jinými dávno opuštěnou

kráčel po ní za pravdou na obě strany

byl chvíli mužem a chvíli ženou

ztrácel za ně síly v obou dohromady

 

Lístky poznání padají z ráje tiše do klína

jablka zrají a v ústech trpce bolí

pravda je omamná květina

slabé nezabije a silné nezahojí

 

Trhal jsem květy vlčích máků do herbáře

kladl je mezi pijáky a stránky slabikáře

hledal jsem básníka, který umí trpět a nenaříká

a našel zase jenom sebe, napůl světce, napůl podvodníka

 

Ztracená sklíčka pravdy

zrníčka obilí roztroušená v polích

nutí nás, abychom chodili ohnutí

ale sehnout se pro ně do bláta – to nedovolí

 

Pravda je omamná květina

slabé nezabije a silné nezahojí

hledejte po barvě, po vůni, poslepu

hledejte o berlích a třeba s bílou holí

 

6. ledna 2018 Ivan Wernisch: * * *

IVAN WERNISCH

* * *

 

Čeho se naděju… nepotěším se asi.

Nejsem ze smutných a k veselosti

mám jako k smrti – daleko, blízko –

nevím kde je.

 

5. ledna 2018 Jan Noha: Jen to

JAN NOHA

JEN TO

 

Máš slova pro to, co mi nechceš říci,

když je jich málo pro to, co mi říkáš?

 

Tvá ústa pod sněhem, podobná čemeřici,

jsou vždycky omamná, jsou trochu jedovaná.

 

Máš vláčnost pro to, co v tobě tak chvátá,

a máš dost tance pro to, co ti schází?

 

Celý život jdeš sama k sobě zvolna

a já se přišel zeptat, kde jsi teď.

 

Noc co noc luštím cizí rukopisy,

jež někdo napsal na tvou jarní pleť.

 

Ale i ona bude míti podzim

a vítr slova sebere, odvane.

 

Už vím. Jen to, jen to, co nechceš říci,

mi zůstane.

 

4. ledna 2018 Emily Dickinsonová: Nikdo

EMILY DICKINSONOVÁ

NIKDO

 

Jsem nikdo! Kdo jste vy?

Jste také nikdo?

Tak jsme dva. A ani muk.

To bychom odnesli.

 

Jak smutné někým být!

Jak žába, jež si kváká

celý červen svoje jméno

louži plné bláta.

 

 

 

3. ledna 2018 Sully-Prudhomme: Ó mrtvá

SULLY-PRUDHOMME

Ó MRTVÁ

 

Když milenka vám zemře jednou,

je sbohem krátké docela.

S vtlačeným víčkem s már ji zvednou,

a ona navždy zmizela.

 

Já milenku, jež smích má v skráni,

ač nespjal jsem ji náručím,

však přítomnější vzpomínání

a životnější stínu zřím!

 

A za sbohem, jež konce nemá,

po celý život ztrácím ji…

Ó mrtvá špatně vystrojená,

vždyť oči nevtlačili ti!

 

přeložil Svatopluk Kadlec

 

 

2. ledna 2018 Jan Opolský: Páže

JAN OPOLSKÝ

PÁŽE

 

Však není téma. Není látky pevné,

čímž chudý průběh označen je vcelku:

tuť bylo jedno páže nedokrevné,

jež milovalo svoji velitelku.

 

To bylo páže! Mnoho pážat není,

neb trpko už je sloužit nyní hradu.

Srp, strážce milých, mocný na blouznění

tu bez účele svítil na zahradu.

 

A nešla paní na rendezvous smělé…

(Já pro tu pýchu ve své písni nelkám),

i měsíc hledí denně bez účele

na trapný poměr pážat k velitelkám.

 

1. ledna 2018 Robert Gulik: API 2967 (ukázka)

ROBERT GURIK

API 2967 (ukázka)

 

Život nade vše

Šedesát segmentů je jeden úsek

Šedesát úseků je jeden kvadrant

Dvacet čtyři kvadrantů je jeden limit

Dvě stě limitů je jeden rok

Je třeba mít na všechno čas

Protože všechno je čas

Je třeba umět ovládat nohy

Protože nohy šlapou čas

Dokud je čas

Je naděje

Život nade vše

 

přeložila Eva Janovcová

31. prosince 2017 (na neděli) Milan Kundera: Infarkt

MILAN KUNDERA

INFARKT

 

Šel jsem parkem se svou ženou a náhle jsem ucítil

u srdce bolest. Rozhlédl jsem se a s úžasem vidím,

jak kolem dokola opadávají stromy, jak prší

kaštany, listí, jak padá jehličí z lesů a lesy z krajin,

krajiny ze země a hvězdy z vesmíru… Taktak

že jsem v tom závratném kroužení a padání nahmatal ještě

pevnou lavičku. Usedli jsme na ni a já jsem řekl: „Vidíš,

jak všechno opadává?“

A žena řekla. „Nevidím,

že by něco opadávalo. Stromy jsou zelené

a nebe modré. Všechno je na svém místě.“

A tehdy jsem pochopil, že už na mne došlo.

„Už na mne došlo,“ říkám své ženě.

Ale ona se rozpovídala a začala mi (už potolikáté)

vyčítat, že jsem před léty zapomněl

na její narozeniny.

Ano. Je to pravda.

Zapomněl.

A vůbec jsem celý život žil vedle ní

jak věc vedle věci.

A je už pozdě.

V moderním věku

smrt střílí z voleje. Můj strýček dostal mrtvici,

když se díval na hokej v televizi. Odejdeme,

jak odcházíme z domů pro mléko. Aniž po sobě spálíme

milostnou korespondenci, aniž potěžkáme

celý svůj život v dlaních, aniž ho zvážíme

a skropíme slzama.

Chytil jsem se za srdce.

„Co je ti?“ zadívala se na mne.

Už léta jsem nevnímal

ty oči. Žili jsme míjejíce. Pomíjiví

míjeli jsme pomíjivé.

Ach bože, dívala se na mne!…

A potom dvakrát rychle šlehla křídly její víčka

a já jsem viděl dva polekané ptáky, jak vzlétají.

A slyšel křik plný hrůzy. Ucítil jsem měkkou zem

pokrytou listím a u srdce divné štěstí, že je tma

a že vysoko se třepotají dva vylekaní křičící ptáci

nad prázdným vesmírem, jenž opadal.

 

 

 

 

 

30. prosince 20017 Per Bronken: Na břehu

PER BRONKEN

NA BŘEHU

 

1

Nikdo neslyší že jsi tu

Burácení vln podél břehu

ohlas tvých kroků ztopí

 

V písku tvoje stopy

moře zahladí

Nikdo neví žes tu byl

 

2

Daleko do dáli

vzdaluje se

možná člun

možná loď

Možná žes měl

tam na palubě být

 

přeložil Josef B. Michl