9. srpna 2015 (na neděli) Karel Vinařický: Jaro, léto, podzim, zima

KAREL VINAŘICKÝ

JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA

 

Ej ledu kůra litá běhuté vody více poutá,

Pádící ozvěnou pěnivý se potůček ozývá.

Fijala, záliba má, libovůně potajmo vydává.

Jívu odívá roucho nové; sady, louky osívá

Máj oko vábící lepotou. Veselou si počíná

Píseň oráč a malý na palouky pasáček uvádí

Housata. Tóny milé echo rádo ve háji opáčí.

Máj sady, háje na ráje mění. Jaro páše ty čáry.

 

Louka kosou sečená voňavé tady zápachy dýše;

Žito bělá se; lepu lakomá rosa růž napájí.

Úpaly záhublivými nový tamo sádek umírá

Nápoje žádoucí. Košatou sedají pode lípu

Vázačové a hoví si, by sílu nabývaly oudy.

Žíto žaté ze polí již oráči vozí. Nenadále

Bouře divá rachotí; i valí se palouku hubící

Lijavec údolinou. Luh i háj zotaví se po bouři.

 

Lány holé v okol! Ze sadů jeseň úrodu dává;

Víno rodící révě ubírá tíži opojnou.

Roucho lesů měňavé, jako douha, nyní malováno.

Líha novou nadějí se zasívá; sej se ujímá.

Káně po háji volá; jelenů řičení se ozývá;

Úhory málo zajíce tají a ve záloze rána

Záhublivá ho čeká; ach, ubíhati dále nemůže!

 

Bouře hučí; ryšavé hájů odění opadává.

Lítí Aeoloví synové sypají led a jíní.

Bílé rouchu šatí luhy, louky, rolí; tu se září

Líha rubíny setá. Bujnou řeku zima opíná

Pouty tuhými ledů; i to mílo jarému jonáku.

Ó veselí! Tu sedá do saní; jako létaje línou

Půdu teplá ledovou a jinému o závod ubíhá.

Aj jaro, léto mizí, uletí jeseň, ujde i zima!