9. prosince 2016 Karel Sabina: * * *

KAREL SABINA

* * *

 

Pokraj lesa jako vyvrženy

na poušť uhnilé dvě stály chýže,

div že vichřice je nezmítala!

V šeropusté, vetché jejich stěny

jako za žalářní úzké mříže

zřídka kdy zář z nebe zavítala.

Zzadu na ně skláněly se skály,

Zpředu husté stínily je dříny –

jestli za ty vlhké stíny

slunce náhodou kdy shlédlo,

snad že úžasem nad zjevy zbledlo,

zlomenou-li kterous luna zář

na výzvědy tajů vyslala,

hořem v mrak svou skryjíc tvář,

přes palouky dále chvátala,

hvězda kterás jestli utkvěla

nad chýžemi jenom chvilinku,

skvělou rosíc slzninku

odvrátíc se, během zaspěla.