9.8.2014 Milan Kundera: Touha po spánku

MILAN KUNDERA

TOUHA PO SPÁNKU

 

Neumím bez tebe žít.

Co na tom, že se vídáme

jednou za dva měsíce či méně.

Přijdeš pro mne a vyzvedneš si mne jako z půjčovny.

A já jdu.

Poslušná, jako jsou poslušné,

věci, které se půjčují.

 

Jdem vždycky do malé hospody na předměstí,

vypijem po dvou vodkách a já pak zůstanu u tebe.

Zapomínám na svět, křičím štěstím, ale ty

po celou dobu myslíš na to, abych nezmeškala tramvaj.

A proto se obléknu a jdu.

 

Jdu a říkám si:

Spát spolu, spolu spát, být náhle lehouncí jak smetí,

hluboce dýchat, měnit se v táhlý zpěv,

v tu malou sladkou smrt podobnou nemluvněti,

spát spolu lehouncí jak smetí, měnit se ve společný zpěv…

 

Ale ty se mnou nikdy nebudeš spát.

Muž nerad usíná vedle ženy, ke které necítí lásku.

Co dělat.

Neumím bez tebe žít.