9.11.2014 (na neděli) Karel Červinka: Vášnivě

KAREL ČERVINKA

VÁŠNIVĚ

 

V šatečkách bílých jako sníh,                  

         jako sníh –                                                  

rci, proč se výstražně prstík tvůj zdvih,            

         zticha zdvih?                                  

Sklouzni jen zlehýnka,                                       

malá má, malinká,                                             

do loktů mých,                                         

         loktů mých.                                             

 

Na stromy – dumají šumíce –                  

padá svit stříbrný měsíce,                        

zmodralý svit měsíce –

noc je tak smutná a tichá, tak tichá…

         vůni zem dýchá –

tak žádostivě dýchá a dých,

noc je tak smutná a tichá,

         tak tichá!

 

Chopin teď zaplakal nocí tou

         hvězdnatou,

na nebi přes měsíc obláčky jdou,

(přes duši šedivé mlhy tak jdou,

         tiše tak jdou – –),

světlušky zakmitly v trávníku kdes – –

         Po rosných krůpějích

         měsíční bílý sníh

rozlil se měkký a vklouzl též v les.

 

A ty tak bledá v loktech mých

         sevřených  – –

a ty tak teplá, na rtech smích –

prstík tvůj k ústům se ještě zdvih.

Sepjatá ruka s očí tvých

duši mou hledá a s prosbou se zvedá,

ah, tys tak bledá, tak bledá, tak bledá

         v loktech mých.

v šatečkách bílých jako sníh…

 – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

Jako sníh.