9.1.2015 Emil Hácha: Ironie

EMIL HÁCHA

IRONIE

 

Do háje starého satyra

nymfa jak laňka se vhoupla,

satyr víčka hned přivírá,

satyr oči si protírá,

láska mu do srdce vstoupla.

 

Poskočil kozlími kročeji,

révu na rohatém čele,

netoužil nikdy prudčeji,

nepískal nikdy sladčeji

na flétně rozechvělé.

 

Laškujíc v houštinu běžela,

na dnavou zapomněl nohu,

rozhrnul jívu jen nezcela

a zahlíd ji, jak ležela

v náruči mladému bohu.