8. února 2017 Josef Mach: Podzim

JOSEF MACH

PODZIM

 

A já zase kráčel cestou známou

bez cíle a všeho účele.

Hleděl jsem, jak ve stromech se lámou

zářijové stíny nesmělé.

 

Lesy už tak fádně vyhlížely.

Zimy dech mi zadul do tváře.

Lesy jistě všecko zapomněly,

co jsem vyprávěl jim na jaře.

 

Jméno tvé jsem řek jim tisíckráte,

o své lásce jsem jim vyprávěl.

Smutně chřestí suché listí sváté.

Také já jsem všecko zapomněl.