8. ledna 2016 (na neděli) Karel Sabina: Rozenec poušti

KAREL SABINA

ROZENEC POUŠTI

 

Samoten ve život postavený

Svobodným jsem já pouští rozencem;

Přítel žádný mne nedoprovází,

Žádné dívce nesluji milencem.

 

Slunce nade mnou jen osvěcuje

Zpustlý kolem svět; – ne však mé hoře;

Životem se vina, neznán hynu,

Jak se vlna tratí v bezdnu moře. –

 

Umdlený kdy v chladu odpočívám,

Nade mnou list sykomory šumí;

Mnohé zašlé obrazy se vrací,

Mnohé památné zasléchám dumy.

 

Zvuk za zvukem však se v poušti tratí,

Obraz za obrazem mi odchází;

Jedinký jen ze všech, cit neklamný,

Na daleké pouti mne provází.

 

Tam, za mlhou, zem se hlučná točí,

Z dálky směšné pozoruji zmatky;

Oči mé však záhy unavené

K tiché poušti vracejí se zpátky.

 

Jak mi volno zde, kde slunce jižné

Plamenným mne ovinuje věncem!

Ve mně svět, a kolem věčnost širá

Volným poušti zovou mne rozencem!