7. ledna 2018 (na neděli) Vladimír Merta: Omamná květina pravdy

VLADIMÍR MERTA

OMAMNÁ KVĚTINA PRAVDY

 

Hledal jsem pravdu s hlavou zakloněnou do nebe

a zakopl o člověka, který se jí bojí

hledal jsem lék proti slabosti a našel sebe

lékárníka o berlích a s bílou holí

 

Listy poznání padají z ráje tiše do klína

jablka zrají a v ústech trpce bolí

pravda je omamná květina

slabé nezabije a silné nezahojí

 

Našel jsem cestu jinými dávno opuštěnou

kráčel po ní za pravdou na obě strany

byl chvíli mužem a chvíli ženou

ztrácel za ně síly v obou dohromady

 

Lístky poznání padají z ráje tiše do klína

jablka zrají a v ústech trpce bolí

pravda je omamná květina

slabé nezabije a silné nezahojí

 

Trhal jsem květy vlčích máků do herbáře

kladl je mezi pijáky a stránky slabikáře

hledal jsem básníka, který umí trpět a nenaříká

a našel zase jenom sebe, napůl světce, napůl podvodníka

 

Ztracená sklíčka pravdy

zrníčka obilí roztroušená v polích

nutí nás, abychom chodili ohnutí

ale sehnout se pro ně do bláta – to nedovolí

 

Pravda je omamná květina

slabé nezabije a silné nezahojí

hledejte po barvě, po vůni, poslepu

hledejte o berlích a třeba s bílou holí