6. května 2015 Rudolf Těsnohlídek: Noc

RUDOLF TĚSNOHLÍDEK

NOC

 

Já mrtva nejsem. Hleď, jak se usmívám!

Na prsou nemám smrtící té rány,

již, milý můj, sám sebou křižovaný,

kdys uviděl. To byl jen těla klam.

Já mrtva nejsem, vždyť se usmívám,

já směji se; to šťastna jsem, že netrpíš.

Ne, nebuď se, já léta již, ty chvilku teprv spíš.

 

Fjord modrý je a Lauparenský fjeld

jak tenkrát v slunné noci léta svítí.

Tu zachce se vždy vstát a k tobě, milý, jíti.

Ty že bys na mne někdy zapomněl?

Vždyť stále vidíš modrý fjord a fjeld.

Já mrtva nejsem, motýl dokonal,

jejž ty jsi k růžím na skráň mrtvé dal.

 

Já mrtva nejsem, hleď jen, milý můj!

I ty se usmíváš, co nad tebou se skláním,

tvá Jindra někdejší, a mizím v šeru ranním.

Již musím jít. Můj pramen pozdravuj,

mé modříny a mlýn. Buď sbohem, milý můj.

Jak tehdy jdu. Proč bála jsem se žít?

Já svítím ve snech tvých, v mých Lauparenský štít.

 

Já mrtva nejsem. Tys co miloval,

v tom žiju já, jsem půvab všech těch krás,

jež v životě jsi za mne vyhledal.

Motýlem jsem, jejž k růžím tys na skráň mrtvé dal.