5. února 2017 (na neděli)
HÉSIODOS
PRÁCE A DNI (ukázka)
Neboť živobytí, to bohové před lidmi skryli;
jinak přece i za den bys lehounko vydělal tolik,
že by to stačilo na rok a prstem bys do roka nehnul;
jakoby nic bys kormidlo uložil nahoru na krb,
práce s voly by vzala za své, i robota mezků.
On ale Zeus nám schoval chleba, jsa rozlícen v srdci,
protože Prométheus, ten ošemetník, ho přelstil;
proto si vymyslil žal a starost na lidské plémě.
Schoval oheň; a ten mu výborný Íjapetovec
ukradl, Diovi věhlasnému, a donesl lidem
v duté holi a za zády Dia, vladaře blesků.
Rozlícen mrakotřas Zeus ho potom oslovil takto.
„Synu Íjapetův, ty chytráku, nad něhož není!
Plesáš, že ukradl oheň a moje ošidil srdce –
k veliké pohromě sobě a k pohromě budoucím lidem.
Za ten oheň jim já zas daruji zlo, kterým všichni
v duchu se budou kochat a vlastní neštěstí hýčkat.“
Domluvil otec bohů i lidí a potom se zasmál;
slavnému Héfaistovi pak ruče uložil uhníst
hlínu s vodou a lidský hlas do ní vložit i sílu,
bohyním nesmrtelným ji rovnou učinit v tváři,
na pohled krásnou a milostnou pannu; pak Athéně kázal
v ručních pracích ji vzdělat, ať hotoví tkaniny pestré;
zlatá Afrodíté jí měla rozlít kol hlavy
půvab i strastnou touhu a trýzeň, jež stravuje údy;
do prsou mysl psí jí vložit a povahu lstivou
Hermovi křídlatému pak velel, Argovu vrahu.
Domluvil Kronovec vládce – a oni poslechli Dia.
Ruce uhnětl z hlíny ten umělec na slovo vzatý
podobu cudné panny dle úradku Kronova syna;
Athéné sovích očí jí zřasila roucho i vlasy,
bohyně Charitky s mocnou Peithó jí okolo hrdla
ovily řetězy z ryzího zlata a okolo hlavy
hóry krásnovlasé zas pletence jarního kvítí;
všechen ten lesk na ní uspořádala Atnéné Pallas.
Do prsou arci jí Argův vrah a hlasatel bohů
slova lichotivá a lži povahu lstivou
vložil, jak hřímatel Zeus si přál, ovšem i mluvu
přidal, křídlatý bůh, a pak té ženě dal jméno
Pandóré, protože všichni, co bydlí v olympských domech,
dali jí dar – a neštěstí mužům, co z chleba jsou živi.
přeložila Julie Nováková