5. ledna 2018 Jan Noha: Jen to

JAN NOHA

JEN TO

 

Máš slova pro to, co mi nechceš říci,

když je jich málo pro to, co mi říkáš?

 

Tvá ústa pod sněhem, podobná čemeřici,

jsou vždycky omamná, jsou trochu jedovaná.

 

Máš vláčnost pro to, co v tobě tak chvátá,

a máš dost tance pro to, co ti schází?

 

Celý život jdeš sama k sobě zvolna

a já se přišel zeptat, kde jsi teď.

 

Noc co noc luštím cizí rukopisy,

jež někdo napsal na tvou jarní pleť.

 

Ale i ona bude míti podzim

a vítr slova sebere, odvane.

 

Už vím. Jen to, jen to, co nechceš říci,

mi zůstane.