5. března 2015 Petr Křička: Psaní zavěšené na kliku matčiny ložnice
PETR KŘIČKA
PSANÍ ZAVĚŠENÉ NA KLIKU MATČINY LOŽNICE
Má matičko, mé potěšení,
teď teprve jdu spát.
A zítra zase velké dření,
již o půl páté musím vstát.
Jak známo, v pátek dělám zkoušku
z kvasné chemie,
tož, prosím, vzbudit! Můj drahoušku,
je vous en supplie.
Budíka neřídím. Je bídák.
Chci ze sna slyšet hlas
ten nejmilejší, nejkrásnější:
„Vstaň, synu, už je čas.“
To člověk jinak z peřin skočí,
a veselý je celý svět.
Tak, prosím, jistě!! o půl páté, –
anebo n a n e j d é l e v pět.