5. března 2015 Petr Křička: Psaní zavěšené na kliku matčiny ložnice

PETR KŘIČKA

PSANÍ ZAVĚŠENÉ NA KLIKU MATČINY LOŽNICE

 

Má matičko, mé potěšení,

teď teprve jdu spát.

A zítra zase velké dření,

již o půl páté musím vstát.

 

Jak známo, v pátek dělám zkoušku

z kvasné chemie,

tož, prosím, vzbudit! Můj drahoušku,

je vous en supplie.

 

Budíka neřídím. Je bídák.

Chci ze sna slyšet hlas

ten nejmilejší, nejkrásnější:

„Vstaň, synu, už je čas.“

 

To člověk jinak z peřin skočí,

a veselý je celý svět.

Tak, prosím, jistě!! o půl páté, –

anebo  n a n e j d é l e  v pět.