5.9.2014 Publius Ovidius Naso: Theiresiás

PUBLIUS OVIDIUS NASO

TEIRESIÁS

 

Zatímco toto se na světě dálo dle zákona sudby,

dvakráte zrozený Bakchos se těšil z raného věku,

Iuppiter náhodou prý, jsa nektarem rozjařen, jednou

zanechal starostí těžkých a s Iunonou ve volné chvíli

prováděl žerty a pravil: „Je při lásce zajisté větší

rozkoš vaše než ta, jež zakouší pohlaví mužské.“

Iuno to popírá však. I chtěli se zeptat, co soudí

zkušený Teiresiás, jenž zažil obojí rozkoš.

         Kdysi v zeleném háji, když spatřil dva veliké hady

pářit se, pozdvihl hůl a tou pak udeřil do nich.

Ejhle, jaký to div, hned z muže se proměnil v ženu,

ženou sedm let zůstal. V rok osmý tytéž zas hady

zahléd a řekl: „Když v tom, že vás jsem kdys udeřil holí,

skryto je také kouzlo, jímž změněno pohlaví moje,

nyní vás uhodím zase!“ A sotvaže hadů se dotkl,

dřívější podoby nabyl i pohlaví, s kterým se zrodil.

         Věštec v tom žertovném sporu byv přibrán za rozhodčího,

potvrdil Iovova slova. Tu Iuno, dotčená více,

nežli je slušno, a víc, než předmět sporu byl hoden,

za tento výrok zlou slepotou věčnou potrestá soudce.

Ale všemocný Otec mu nahradil odňaté světlo

(nemůže žádný bůh čin boha druhého zmařit):

nadal ho věšteckým duchem a zmírnil tou poctou trest jeho.

 

přeložil Ivan Bureš