5.1.2015 Ču Šu-čen: Sama

ČU ŠU-ČEN

SAMA

 

Zdvihla jsem těžké záclony,

chtíc obdivovat lúnu sadů

a opřela se o balustrádu,

tváří v tvář západnímu větru.

Dech noci vál a nosil mně

jitřivé vůně jeseně.

Růžový nefrit řeky hltal na obzoru

zelený nefrit prázdnoty.

U paty trav si zpíval cvrček,

zatímco z nebes zvučel křik

neviditelných čápů…

Vzpomínky, jak tak přešel čas,

mne zas a zase přívalem svým plení.

A ani dnes tu nikdo není,

kdo by snad sdílel dumy mého snění.

 

přeložil Vladimír Holan