4. srpna 2016 Bohdan Chlíbec: * * *

BOHDAN CHLÍBEC

* * *

 

V jižním křídle, nad mrtvým ramenem,

kde tak ostře čpějí túje,

dýchá ta, co vždy navečer, v čase jídla,

oslovuje prázdný povijan:

“Pojď ke mně, nakojím tě

svým vlažným sádlem.”

Mladý lékař jí rozumí, má cit,

už připravil panenku z tvrzené pryže,

ale ještě nenadešel jejich čas,

čas mateřského objetí.