4. června 2017 (na neděli) Josef Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec (ukázka)

Praskly staré lidu pouta!

tak to zní z každého kouta;

teď si jednou poskočíme,

vesele se zatočíme,

vivat naše svoboda!

Sotva ale počnou vejskat,

je už slyšet jinde stejskat;

Ouvej, to je nepořádek,

o přijď, starý věku, zpátek,

to byla přec pohoda.

 

Svoboda je božský plamen,

všeho blaha         čistý pramen;

kdo se jejím dechem zhřeje,

kdo se jejím proudem zmeje,

ten na věky sesílí!

Jenom nízká duše brouká,

dueto s ní kanón houká,

a kde může pramen zkalit,

hodný kámen na něj svalit,

to si honem popílí.

 

Svoboda je sladká číše,

všem podána z nebes výše!

Proto má z ní člověk píti,

ať to každá žilka cítí –

to je božské nadšení!

Ale když nám z druhé, třetí

ruky teprv dar ten letí:

pak je nápoj pomíchaný,

a tak zkažen užívaný

dělá hlavy bolení.

 

Svoboda je rajské kvítí,

světlo věčné z něho svítí!

Netřesme s ní, neškubejme,

na kořínku netrhejme,

ať zachová sílu svou.

Nech pak lezou zlostní brouci

ožrat kvítko miloskvoucí,

však se leknou jeho záře,

sklopí hlavu, stočí tváře

a zas do děr zalezou!