31. července 2017 Jan Zahradníček: Ať říkají si

JAN ZAHRADNÍČEK

AŤ ŘÍKAJÍ SI

 

Ať říkají si, zaslepený je

a pohled její s deštěm hvězd si plete,

v lomení rukou jejích spatřil lilie,

jež k smrti zmámily jej v držbě dlouholeté,

hořkost svou z vlasů jejích do dna vypije.

 

Ať říkají si, slep a zmámen jest,

když oči moje v úžas otevřeny

na skráních tvých zří záři dávných měst,

zří z krajů zatopených bez let, bez ozvěny

z leknínu tváře tvé stoupati blahozvěst.

 

Ty neříkej však, slepí snové tví!

Nad bdělé vidění je slepota má,

a v ní – když rozhrne, co všednost navrství –

s oltáře čela tvého duše tvá žhne sama,

s meči a plameny v bělostném bratrství.