31.8.2014 Henrik Ibsen: Agnes

HENRIK IBSEN

AGNES

 

Agnes, ty zlatý motýlku můj,

tebe já chytnu si hbitě!

Síťku si upletu z drobounkých ok,

mé písně oky jsou sítě.

 

„Jsem-li já motýlek malý a čist,

nech se mne z vřesových kalíšků napít;

a jsi-li ty junák, jenž hraje si rád,

jen hoň mne, však nesmíš mne lapit.“

 

Agnes, ty zlatý motýlku můj,

teď už mám spletenou síťku,

krouži a třepotej se mi jak chceš,

v ní budeš lapena v mžitku.

 

„Jsem-li já motýlek mladý, jak jsem,

jak umím lítat, sotva kdys viděl,

jestli však polapíš v síťku mne svou,

jenom se mojích nedotýkej křídel!“

 

Ne, já tě vezmu zlehounka v dlaň

a zavru v srdce tě schráni,

a tam si hraj, co nejbujněji znáš,

do zítřka, do roka – až do skonání!

 

přeložil Josef Václav Sládek