30. října 2016 (na neděli) LeRoi Jones: Jistému nakladateli (ukázka)

LeROI JONES

JISTÉMU NAKLADATELI (ukázka)

Kdo vlastně jsem, abych vůbec někoho miloval? Den co den jezdím autobusem

po 14. ulici… čtu Huinenga / Raymonda Chandlera / Olsona…

Spal jsem už s většinou obyčejných barevných ženských

z 23. ulice… V každém případě mi to pěkně kecalo. A

vyděšen tím, že jsem k nim nenašel žádný vztah,

adresoval jsem pár naparfémovaných dopisů Strýci Donovi

& procpal jsem je do rozhlasu. Samozřejmě v nich byla

surová rande, návrhy nevhodné pro mou barvu,

diagramy nových metod pro pederasty, neslušné

rýmovánky. JEN KDYBY JE TAK CHTĚL PŘEČÍST DO MIKROFONU.

 

(Jsou i jiné věci, které by mě mohly vytrhnout

z téhle dětské hry… ale žádná zdaleka tak zajímavá.)

 

Chtěl bych být horolezcem

& mávat rukama ve výšce 8000 stop.

Ztracen z dohledu & oslepen sněhem / orvanou

hvězdnatou vlajku zapíchnout na novém štítě.

 

& pak slézt dolů, aby už přistavili Clipper,

k novému bohatství & věčné slávě. Taková

péče. Mohl bych nosit

zelená manšestrová saka & plstěné tyroláčky

až do smrti; stát se členem klubů.

Grófská drzost. Nesmírná & pitomá jak vítr.

Ale tak půvabná. Kdo má smysl pro takový humbuk?

Jako když se vás den co den po snídani někdo vyptával,

„Čím chceš být, až budeš velký??“ &

vy jste od rána do večera v jednom kuse říhal.

 

přeložil Jan Zábrana