30. ledna 2016 Friedrich Nietzsche: Tajemná bárka

FRIEDRICH NIETZSCHE

TAJEMNÁ BÁRKA

 

Včera v noci, když vše spalo,

sotvaže se vítr zved,

z ulic cosi zavzdychalo,

polštář nedal mi spát hned,

ani co dřív spánku přálo:

svědomí jak z růže květ.

 

Tak jsem spaní vyhnal z hlavy,

zamířil jsem k pobřeží.

Měsíc svítil na člun tmavý –

muž v něm v bledém příšeří,

jako s ovcí pastýř spavý: –

vyplul, moře nečeří.

 

Na hodinu, snad i na dvě,

nebo na rok? – Náhle ovšem –

myšlenkám i smyslům v hlavě

zjevilo se prázdno ve všem,

propast bezedná se tmavě

odkryla: – a bylo po všem!

 

– Přišlo ráno: na hladině

stojí člun mdle, zemdleně…

Co se stalo? po krajině

zní: Krev? křičí davy zmateně – –

Nic! My spali, spali klidně

všichni – ach, tak blaženě.

 

přeložila Věra Koubová