30. června 2015 Jaroslav Vrchlický: Sloky melancholické

JAROSLAV VRCHLICKÝ

SLOKY MELANCHOLICKÉ

 

Jen trochu hudby zavřít v svoji duši,

jen trochu světla v zřítelnici svoji,

vždyť jako list, jenž v herbáři se suší,

   před námi minulost stojí.

 

Květ po květu když zvolna barvu ztrácí,

list po listu se drobí, opadává…

Dí ret: Kde jsou, co zpívali v nich ptáci,

   když vesny zářila sláva?

 

A vposled zbude květů suchá kostra,

bez vůně, lesku v troud a prach se chýlí,

jen minulosti, plísně vůně ostrá –

   Lesk, vůně? – Dávno již byly!

 

Tu slza, která skane na troud šedý,

víc nepomůže skvrnou jsouc a blátem,

na žlutém listu zbudou květu sledy,

   a přece svítíval zlatem.

 

Tak nad námi se ples a jaro mihly,

zem vřela písní, nebe soucit lilo…

Nad hrobem, pak jen ruce dvě se zdvihly,

   a láska, štěstí – vše  bylo!