3. května 2015 (na neděli) Jiří Červený: Propadl jsem z fyziky

JIŘÍ ČERVENÝ

PROPADL JSEM Z FYZIKY

 

Učil jsem se dějepravdě,                                    

oškráb jsem si cvičení,                             

latina, ta šla nám hravě,                                    

neb jsme byli nadření.                              

Ve fyzice však se šťárej                            

jak chceš, vědě proklaté,                                    

přece jen mi vždy náš starej                     

řekl suše: „Sedněte!“                                

Marně otec ponurý                                   

podpisoval cenzury;                                 

přišla jedna, druhá, třetí,                          

jaký nářek veliký!                                    

   A na konec pololetí                      

   propadl jsem z fyziky.                                       

 

Rektorovu dceru totiž

měl rád kantor omšelý

a v tom byla celá potíž,

neb jsem mu lez do zelí.

Marně rektor, její táta,

co se patří, káže jí;

chodili jsme na randata

do vzdychavých alejí.

Zato byla samý vzdor,

když k ní přišel profesor.

Schválně jsem s ní při tanečních

tančil všechny valčíky:

  jenom proto, bozi věční,

  propadl jsem z fyziky.

 

Člověk strachem sotva dejchá,

ale má se zakopat;

nadřenej jsem byl jak cejcha,

abych v sextě nepropad.

Bych pak do septimy přelez,

snažil jsem se ze všech sil,

zákon přilnavosti těles

s dívenkou jsem vyzkusil.

Přemítal jsem v duchu pak,

jak dopadne postupák?

Že dvě těla k sobě přilnou,

důkaz podán veliký;

   jenže pro přilnavost silnou

   propadl jsem z fyziky.                                       

 

Rektorovu dceru totiž

měl rád kantor omšelý

a v tom byla celá potíž,

neb jsem mu lez do zelí.

Marně rektor, její táta,

co se patří, káže jí;

chodili jsme na randata

do vzdychavých alejí.

Zato byla samý vzdor,

když k ní přišel profesor.

Schválně jsem s ní při tanečních

tančil všechny valčíky:

  jenom proto, bozi věční,

  propadl jsem z fyziky.