3. dubna 2016 (na neděli) Jiří Pištora: * * *

 

JIŘÍ PIŠTORA

* * *

 

Vypadalo to na stoletou noc,

a vidíš, jsi pryč.

Ani se mi nemůže pořádně stýskat

v cizím bytě,

věci si tě nepamatují,

vysadit dveře, jak za tebou mávly,

aspoň vysadit a strčit do notesu,

ale dohoní tě, chytnou

a zákon se už najde…

 

Pokoje, půjčované milencům, nic nechápou

jak stolní deska zděděná vrhačem nožů,

uvyklá naplocho pokládané lžíci,

a teď najednou tohle… pokoje

citlivé na strach z kroků v koupelně,

a příběhy koberců a s historií

dynastických sporů

a pěstění trávy na ledovci,

jen aby bylo na ruce

stéblo k přeložení křížem, kdyby zazvonil

čtvrt století nezvěstný strýc Albert –

ale nezvoní.

 

A já teď slyším z koutů, jak tu nejsi.

A poslouchám,

hodiny poslouchám jak nepřecházíš pokojem,

pokojem, který nechápe,

že jsi to ty, kdo nepřechází

a koho poslouchám –

 

ta bída,

šťasten.