3. července 2016 (na neděli) Josef Topol: Epika I
JOSEF TOPOL
EPIKA I
Sestře
A dřív než se setmí
dokud nemusím nad závějí
svítit petrolejkou či zažehnout svíci :
(jak se tomu říkalo když básnili
z milosti Vídně v Čechách Lumírovci)
než mi omotá hlavu
ohlávka únavy a údy sváží
postraňky nehybnosti:
Ještě něco povědět o jedné smrti
zjevivší se v dýmání lokomotivy
oblíbené symfonii Antonína Dvořáka
který bez propustky na peron
se kořil okřídleným soukolím
stejným jaká na služební čepici
nosil můj otec: Bohužel
to nezabránilo jeho rychlému konci
Stalo se to v padesátém devátém
na cestě z Čerčan: Kvetly jabloně
z velocipedu ho srazil kluk na motocyklu
Starý četník sloužící ještě za protektorátu
varující před šťárami gestapa
řekl mamince: Nedělejte s tím nic
hoch má strýce na OV KSČ v Benešově
a manžela vám to nevrátí –
Co si na něm vezmete?
Nevzali jsme si nic
jenom matce do nadosmrti zlomilo srdce
A zatímco jsme truchlili
má činorodá astmatická sestra
seprala ve škopku zkrvavené hadry
jak došly z nemocniční márnice
Potom špínu smíchanou
s otcovou krví nesla na hnůj
Přistihl jsem ji při tom a řekl jí:
Sluší se to v zemi Karla Jaromíra Erbena?
Hrubě jsem jí škopek vzal z rukou
a vylil TO pod jabloní
Za stodolou ve stráni nad kterou
ON popoháněl ta okřídlená kola
proč to neříci: Ajznboňák a topič
v nejhorších letech za Hitlera
tam z lokomotivy shazoval kusy uhlí
(které porozkrádali jiní než se vrátil)
jenom aby nemrzly děti
a když nebyl široko daleko mlýn
jezdil po Sázavě s ruksakem žita
abychom nehladověli
(při jeho cestách byly prohlídky
a zrní se slehlo jak se klepal)
Nakonec si obilí šrotoval sám
v něčem co vypadalo jak keltský oltář
Z mračské žuly ho vytesal
jeho otec Alois můj dědečk
když Ferdinand d´Este na Konopišti
zakládal velkolepý park
a střílel kachny
Drahá sestro. Ani na chvíli
ani nikdy později ani teď
ti nemám za zlé cos chtěla učinit!
Šaty člověka po něm špínu a krev
spravedlivý Bůh svěřuje čistým duším
24. dubna 1980