29. října 2017 (na neděli) Emil Juliš: Tento nedělní večer

EMIL JULIŠ

TENTO NEDĚLNÍ VEČER

 

Tento nedělní večer jsme

ohřáli kousíček svého osudu

teplem plynových kamen a našeho přátelství.

Pili jsme oranžový čaj

a vykouřili spoustu cigaret.

A když přátelé odešli, otevřel jsem okno,

abych vypustil ty mraky tabákového kouře,

bezpočet hustých bílých vodorovných čar

ve světle zmítající se pouliční lampy.

Vzpomněl jsem si na tebe.

Sedíš u stolu pod bílým světlem lustru

a těžce přemáháš spánek…

Kdyby ten ze čtyřky pořád nezvonil…

Tomu ze šestky budu muset dát injekci,

už to s ním není k vydržení…

Těžce táhneš druhou půlku čtyřiadvacítky.

Na nemocnici neúnavně dopadá vítr a sníh.

Sedíš tak sama pod tím bílým světlem

a posloucháš… Sténá to sněhová bouře,

nebo tvých padesát nemocných na oddělení?

Možná si vzpomeneš na včerejší večer,

protančili jsme ho, prozpívali, propili

na počest tvých světlých chloupků na šíji

(doplněných zeleným sametem šatů

a zlatým řetízkem na krku).

Řeklas mi: Nevěděla jsem, že umíš zpívat.

Máš pravdu, je toho dost, co jeden o druhém nevíme…

A právě teď jsou mezi námi natažené

dlouhé, studené ruce větru, sněhu a tmy.

Stopy přátel, rozbíhající se od mého domu, zapadly sněhem.

V tomto městě a v této chvíli

víme o sobě jenom my dva,

každý na jednom konci hučící vánice…