29. října 2015 Alexander Puškin: Evžen Oněgin (ukázka)

ALEXANDER PUŠKIN

EVŽEN ONĚGIN (ukázka)

 

„Ke štěstí stačilo tak málo,

jen vztáhnout ruku! Osud mě

však zavál jinam… Co se stalo,

nebylo možná rozumné:

maminka s tváří uplakanou

mě zaklínala… na vybranou

neměla vaše Taťjana…

Teď jsem, jak víte, provdaná.

Snažte se vyhnout tomu domu.

Dobře vás znám: už z hrdosti

nehazardujte se svou ctí…

Miluji vás (nač lhát a komu?)…

nepatřím ale přesto vám

a muži věrnost zachován.“

 

Odešla. Evžen zavřel oči,

jak omráčený stojí tu.

Zvon srdce v prudkém kolotoči

rozvířil roje pocitů.

Vtom cinkot ostruh, klika cvakne,

Taťjanin manžel vejde, pak… ne,

tady už mého hrdinu

v tu nejčernější hodinu,

čtenáři, nechme na dost dlouho…

navždy sobě… Co lét, zim,

co jar a podzimů jsme s ním

bloudili světem! Jistou nohou

vkročíme na břeh. Hurá, zem!

Čas končit byl (viď) před časem!

 

Přeložila Olga Mašková