29. května 2016 (na neděli) T. R. Field: Morha se chvěla na dlásnech

T.R. FIELD

MORHA SE CHVĚLA NA DLÁSNECH

 

Morha se chvěla na dlásnech,

sluneční svit se ztrácel,

z kanálů zazněl těžký vzdech –

pak někdo zarourácel.

 

Potom zas ticho v ulici…

jen bahno v kanále čvachá

a teď cos těžce funící

k mřížce kanálu štrachá.

 

Kovová mříž se nadzvedla –

skutečnost je to či sen?

pitvorně postava ubledlá

vyhřezla z kanálu ven.

 

Praménky z pýtena stékaly

přes řapuch do chlístoru,

a krhy hrozivě těkaly

divnému tomu tvoru.

 

Vyplivl přehoušel blebele,

roucho své zbavil pak vody,

k Pinkasům jaksi vesele

zamířil do hospody.

 

Na prahu stanul jako stín,

vádlem teď komusi hrozí.

ha – kde jsi ty, z pekla ďáblův syn,

prokletý profesor Rosi!

 

Ty jsi mě z kanálu vyvolal,

kde jsem se dodnes skrýval,

obrázky na mě maloval,

potupné písničky zpíval.

 

Co tě to jenom napadlo,

smrtelné bylo to rouhání.

S personou mou hráti divadlo –

přetěžké bude tvé pokání!

 

Tajemství mého setřels pel,

vydal mě v pospěch davu,

proto jsem přišel já – Lomikel,

abych ti nabil hlavu!

 

Dořekl toto Lomikel,

přesmykl vádlo – a vráz

jazyků cizích učitel

našup měl zlámaný vaz.

 

Zlého jsem zbavil vás plevele,

můžete klidně teď spát,

za to si zasloužím blebele,

tuhleten z Plzně já rád!

 

Cvak si – a zmizel jak duch,

kam asi, vědí jen bozi.

Ve vzduchu po něm zůstal puch,

na zemi mrtvý pak Rosi.