28. října 2015 Francesco Petrarca: A opětný sen mu nadobro bere naději, že ji ještě kdy spatří

FRANCESCO PETRARCA

A OPĚTNÝ SEN MU NADOBRO BERE NADĚJI, ŽE JI KDY JEŠTĚ SPATŘÍ

 

I z dálky v snách mě těšívala kdysi

má paní tváří andělskou a svěží.

Teď zármutek a děs mi do snů sněží

a strázeň s básní v srdci mém se mísí.

 

Neb často vidím slitovné ty rysy

ke mně se chýlit, bolest na nich leží;

a slova slýchám, že má duše stěží

k radosti nové, k naději se vzkřísí.

 

„Vzpomínáš na ten večer poslední,“

říká, „když jsem tě s uslzenou lící

nechala stát, jak připozdil se den?

 

Já nemohla, já nechtěla ti říci,

až dnes tu věrnou pravdu vyslechni:

zde na zemi se víc už nesejdem.“

 

přeložil Václav Renč