27. února 2016 Jan Opolský: Ďábelská sonáta

JAN OPOLSKÝ

ĎÁBELSKÁ SONÁTA

 

Puch požařiště temnou vsí se vleče

nad kostry topolů, s nichž visí mrtvoly,

a potok otrávený bez šumotu teče

žab zdechlých pln a bahna do polí.

 

Mlýn dávno prokletý na vydří noclehárny

ve shnilých olších kuropění vyčká,

smích černých žernovů je zlý a jednotvárný

v sny ustydlé tu stárnoucího sýčka.

 

Je kostel opuštěn, když prchlí osadníci

a sošky bolestné juž nikdo nelíbá,

ve chmurném orloji se na rafiji chvící

zamlklý upír volně kolíbá.

 

Před temnou kovárnou, kde tajné byly schůze,

po všem jen zbylo krve tratolisko

a stopa skropená a křečovitá k struze…

Jak po moru je v daleku i blízko…