27. prosince 2015 (na neděli) Jiří Hausmann: Slavia v. Sparta

JIŘÍ HAUSSMANN

SLAVIA V. SPARTA

 

Na hřišti v hvězdnatém kroji

jedenáct Slávistů stojí.

Gólman i beci,

nezdolní reci,

hrdy jak sojky

oboje spojky,

v žilách krev stydla,

uzřel-lis křídla –

než stoj!

Ten voj

vede v boj

zvyklý všem hrám

kapitán sám,

odpůrci zánik,

našim pak vítězství věště,

pevný jak kleště,

bujný jak vraník –

Vaník!!

Jedenáct hrdinů, symbolů síly,

zdobí dres hvězdnatě červenobílý.

 

Než slyš,

dech ztiš,

zříš:

Již

soudce odpískal

a boj započal.

Po řídké travině,

podobna lavině,

k brankové síti

Sparta se řítí:

kde jeden Slávista,

milion dojista

dravých je katanů,

krvavých Sparťanů,

na každé místo ohrožené

nových mas nepřítel se žene…

Ve chvíli úzkosti,

nouze a starosti,

Bože, mé srdce Tě volá! –

ta hrstka neodolá!

 

Však hleď!

Jak zeď

tu stojí ten šik hochů milých

ve krojích hvězdnatě červenobílých.

Sparťanům vstávají vlasy,

nové a nové však shánějí masy,

silou neztenčenou

na branku útokem ženou –

oh!

Roh!

Bože milý,

jsi-li

a jsi-li všemohoucí,

vyslyš ty modlitby žhoucí,

ten poslední sten tklivý –

buď aspoň tentokrát spravedlivý!

A soudce písk.

zmírniv svůj trysk,

promluvil zablácen, podupán,

k mužstvu sám kapitán:

„Nepřítel mocný je, vítězství nejisté;

Slávisté!

Zazni váš zpěv,

každý vzbuď hněv,

bij se jak lev,

ze spartských cév

vyšutuj krev

k  radosti děv!

 

Pomněte slavného našeho praporu,

k novému, slednímu, vzmužte se odporu,

soucit každý ztrať,

bij, kopni, fackuj, mlať!“

 

A soudce písk.

Míč jako disk

vysoko nad mraků běl

vyletěl.

Již se ho zmocnila nepřátel kolena –

však hle tu gólmana!

Nešetře leb svoji mladou,

brilantní robinsonádou

na zem se vrh,

míč k sobě strh,

a – hipp, hurrá, hop! –

v dáli jej kop.

Za ním pak k sparťanské síti

jedenáct Slávů se řítí:

 

Všichni jsou lítí,

oči jim svítí,

krev chtějí píti,

cizácký gól vzíti;

nedbají toho,

že je na jednoho

sto divých katanů,

krvavých Sparťanů:

Dvacet jich fackami zhubí,

dvaceti vyrazí zuby,

třiceti kolena utnou,

třicet do žaludku šutnou.

 

A tak ty děti

kupředu letí,

jak by šly do tance,

nepřátel ke brance.

Vesele, bujaře, vlaje pln síly

dres jejich hvězdnatě červeno-bílý.

Hle! již se blíží a ze tří metrů dáli

Vaník pálí…

Tu jásot zní kol:

Gól! Gól!! Gól!

Góóĺl!!!!