27.7.2014 (na neděli) Karel Šiktanc: Zaříkávání ryb

KAREL ŠIKTANC

ZAŘÍKÁVÁNÍ RYB

 

Při naději, která se v nás příčí

jak páteř, jak manželský slib,

bubnuju, bubnuju na suchý buben ničí:

Blíží se

povodeň ryb!

Pahýlem žerdi na zdi márnic biju,

kde těší děti při svíčkách.

Písně zní dutě jako v akváriu:

Pod našima okny

teče

vodička…

Přísežná slova, na znak spadlá z višně,

ve stržích hrob si hledají.

Degeneráti, porculánek z Míšně,

trpí se,

trpí

při čaji.

Les proti lesu. Houští proti houští.

Krev. Chlupy. Supi na hlídkách.

A po bulvárech světa plují tloušti

a třou se,

třou se

o lýtka.

Vodorovnosti vod a rybích srdcí,

zaříkám tě peřím na přídi!

Zásnubními lety hrdliček, jimž krtci

ve hlavách

hrobů

závidí.

V nevodech svědomí nevyspravená oka.

Tratí se vina za vinou.

Němota jiker hřmí. I tahle sloka,

zoufalá,

páchne

rybinou.

Rybí soudní sály. Rybí katedrály.

Rybí pouště. Rybí kuplety.

Rybí věštci. Mlčí, jako by se báli

napovědět

osud

století.

 

Striptýzy svatých. Jakobínské domy

na návsích světa v bezvědomí spí.

Střelte si na lvy! Třikrát! Z války chromí

po ploutvích

kloužou

na záspi.

Oblomovštino velrybího tuku,

zaříkávám tě horou jménem Hněv!

Moudrostí mozků

v lebkách našich vnuků!

Dubovým dřívím

na rakev!

 

Bubnuju

bubnuju na suché oslí břicho,

burcuju slova, hrdlem nejistá.

Aspoň kletbu! Aby nezalklo nás ticho.

Zbytečné smrti

krevní msta