27.7.2014 (na neděli) Karel Šiktanc: Zaříkávání ryb
KAREL ŠIKTANC
ZAŘÍKÁVÁNÍ RYB
Při naději, která se v nás příčí
jak páteř, jak manželský slib,
bubnuju, bubnuju na suchý buben ničí:
Blíží se
povodeň ryb!
Pahýlem žerdi na zdi márnic biju,
kde těší děti při svíčkách.
Písně zní dutě jako v akváriu:
Pod našima okny
teče
vodička…
Přísežná slova, na znak spadlá z višně,
ve stržích hrob si hledají.
Degeneráti, porculánek z Míšně,
trpí se,
trpí
při čaji.
Les proti lesu. Houští proti houští.
Krev. Chlupy. Supi na hlídkách.
A po bulvárech světa plují tloušti
a třou se,
třou se
o lýtka.
Vodorovnosti vod a rybích srdcí,
zaříkám tě peřím na přídi!
Zásnubními lety hrdliček, jimž krtci
ve hlavách
hrobů
závidí.
V nevodech svědomí nevyspravená oka.
Tratí se vina za vinou.
Němota jiker hřmí. I tahle sloka,
zoufalá,
páchne
rybinou.
Rybí soudní sály. Rybí katedrály.
Rybí pouště. Rybí kuplety.
Rybí věštci. Mlčí, jako by se báli
napovědět
osud
století.
Striptýzy svatých. Jakobínské domy
na návsích světa v bezvědomí spí.
Střelte si na lvy! Třikrát! Z války chromí
po ploutvích
kloužou
na záspi.
Oblomovštino velrybího tuku,
zaříkávám tě horou jménem Hněv!
Moudrostí mozků
v lebkách našich vnuků!
Dubovým dřívím
na rakev!
Bubnuju
bubnuju na suché oslí břicho,
burcuju slova, hrdlem nejistá.
Aspoň kletbu! Aby nezalklo nás ticho.
Zbytečné smrti
krevní msta