27.4.2014 (na neděli) král Václav II.: Touha

KRÁL VÁCLAV II.

TOUHA

 

Co drsná zima z polí, z lesů zahnala

květy a drobných ptáčátek

slaďounké štěbetání,

já vím, jak by se větší radost získala.

Kdo za mnou jde, ten můj měj vděk.

Tu čisté, sladké paní

ať se nám každou chvíli

tak jako květy v polích zdají,

jichž živé oči podávají

hrou úst nám polibek a pozdrav milý.

 

S velkou-li láskou dostane

nám polibek a vřelé objetí,

kdo o růže dbá potom tady,

leč by měl smysly zmotané?

Má touha hned se rozletí:

hej, chtěl bych ze žen řady

tu s láskou vyvoliti,

jež přízniva je lásky hrám;

ji opěval jsem kdysi sám.

Ta musila by mi už odpustiti.

 

Kdo miluje tak paní svoji, blaze je mu,

jak já svou paní překrásnou.

Já růži neutrh, až byla v moci mé.

Je stále radostí a paní srdci mému.

Když na ni myslím, tu vždy jsou

mé myšlenky a city tolik blažené,

že vypovědět nelze všecky radosti,

jež mému štěstí učinily zadosti.

Kdo k větší povznesl se cti

než já tou sladkou milostí

 

přeložil Antonín Hartl