26. února 2017 (na neděli) Miroslav Holub: Polonius

MIROSLAV HOLUB

POLONIUS

 

Za všemi tapetami

neochvějně

plní svou povinnost.

Stěny jsou jeho ušima,

klíčové dírky místo očí.

 

Přichází po schodech,

kane se stropu,

přetéká přes práh,

přípraven přisvědčiti,

dokázat dokázané,

probodnout jehlou

nebo dekorovat řádem.

 

Jeho básně se vždy rýmují,

jeho obrazy jsou malovány medem,

jeho hudba rezonuje

v marcipánu a v rákoskách

 

Prodává se

na váhu, bez kostí,

kilo bledého masa,

kilo myší filosofie,

kilo služebníčkování

huspeninového.

 

A když je rozprodán

a zbytky zabaleny

do parte se střapečky,

do paranoidního nekrologu,

 

a když už poroste

výtrusorodou plísní

věčné paměti,

když už padá

po zadku ke hvězdám,

 

nadlehčí se tato pevnina,

zmenší se výchylka zemské osy

a v hromové aréně noci

děkovně tíkne pták.