Zajímavosti

26. listopadu 2017 (na neděli) Luisa Zikova: Mám nitro otrávené – a bojím se to říc – vždyť mnohý přišel by, s úsměvem cynickým by řekl mi: To stará pohádka! Už přežilá:

LUISA ZIKOVA

MÁM NITRO OTRÁVENÉ – A BOJÍM SE TO ŘÍC – VŽDYŤ MNOHÝ PŘIŠEL BY, S ÚSMĚVEM CYNICKÝM BY ŘEKL MI: TO STARÁ POHÁDKA! UŽ PŘEŽILÁ:

 

Mám nitro otrávené – a bojím se to říc –

vždyť mnohý přišel by s úsměvem cynika,

by řekl: Znám tu starou pohádku:

mít ve dvaceti letech všecky iluse

a sny pohřbené v troskách beznaděje,

to Musset zpíval, tím jste odkojena – – –

– – – – – – – – – – – –

Což žít se nedá znova?

Je možno, by ta duše liliové běli

nic nechovala víc než slzy palčivé,

jež v zprahlé nitro lijí žár a ston,

by z potřebného nic se nezvedlo,

jen šedý prach a rmut a zoufalství a pláč,

tak hořký vzpomínkou a těžký budoucnem,

jež zří jen v mlze, v pustu ztajené?

– – – – – – – – – – – –

Co čeká mne? Ty malé starosti

o malou domácnosť, bolesti matky snad

a sporá štěstí z dětí. Je to stín

vědomí, že prožije vše znova

ten malý tvor, jaká já to prožila,

a pak si pomyslím – – Proč na světě jsem?

Jak já to myslím – – A v myšlence té

Je nejhroznější kletba mému mateřství.

– – – – – – – – – – – –

Tak duši odpoutat – – ne smrtí, vlastní vůlí

ji z těla vymanit a pohřbít se a ztratit,

být atomem jen v moři snů a věčné lásky – –

lásky? Hle, to slovo, jež víže duši k tělu,

chce práva svá, a já je musím znát

a mám je stále na zřeteli, hýčkám je

a sťastna jsem, když dojdou splnění.

– – – – – – – – – – – –

Mám nitro otrávené – – a směju se té hře,

jež bytosti dvě ve mně prožívají:

má duše, srdce, mozek – to jim stafáž,

krev moje teplem, jež je povzbuzuje,

a moje já – – jež zoufale se brání –

toť pouhé nic – s tím se už nepočítá.

– – – – – – – – – – – –

Ó mlhy budoucna, kdy boj ten dozuří!