26.6.2014 Edgar Allan Poe: Lenora

EDGAR ALLAN POE

LENORA

 

Ach, rozbita je zlatá číš! Odletěl pro vždy duch!

Jek zvonu slyš! – Neb duše již bloudí, kde Styxu pruh!

Co Guy de Vere chceš, že nepláčeš? Teď plač neb nikdy víc!

Tvá láska ach, zde na márách!  Viz Lenořinu líc!

Kéž pohřební píseň tu zazněla! – Kéž čten již mrtvých rituál!

I nešpory pro tu, jež umřela, v tom, co květ jejího mládí plál,

žalm pro tu, dvakrát jež umřela, tím že květ jejího mládí plál!

 

Ji měli jste rádi, že bohata, vám protivna pro pyšný rod,

když slabým zdravím poďtata umřela, bylo vám vhod!

Jak bude zpíváno rekviem a jak čten bude rituál

od vás, vy lidé očí zlých, od vás, jimž z jazyků led vál,

když v smrt jste vyštvali nevinnost, co květ její mladosti plál?

 

Peccavimus! Však dosti již všech šílených záchvatů!

Ať k bohu stoupá, smrt zdeptat výš ta píseň Sabatu!

Lenora líbezná napřed šla vítězná, za ní šla naděj v Nebe,

jak odtud spěchala, v zoufalství nechala pro dítě, nevěstu, tebe!

Pro tu, jež teď, spí tichá, hleď, tak plna přísných krás!

Plá žitím zlatých vlasů změť, však v očích život zhas,

plá ještě žitím vlasů změť, však smrtí zrak jí zhas.

 

Pryč! Samý ples, hruď lehká dnes, lkát nechci v tísni mdlob!

Spíš andělu pomoci do nebes pajánem zašlých dob!

Ať zmlkne zvonu ruch, ať sladký její duch v své veselosti jemně

tím zvukem se nezleká, jenž letí do daleka od zatracené země!

K přátelům, k výšinám, od vrahů v hloubi tam duch uražen vzlét výše,

tož z hlubin Pekel vysoko až do Nebeské říše,

odsud, kde vzdech a ston, tam, kde je zlatý trón, v bok vládci Nebeské říše!

 

přeložil Jaroslav Vrchlický