25. března 2017 Antonín Sova: Sloky

ANTONÍN SOVA

SLOKY

 

V bezlidnou samotu se člověk mnohdy ztrácí.

A věčnost zvlášť tu zahovoří k snům.

Zde slunce lítostivěj dokrvácí.

Tu lesy ční k mlčícím oblakům.

 

Ten klid má sílu… Láká ku smíření.

V něm stichlo vše, co kdys tak mohlo rvát.

Od lidí, od chimér, od bludů, pravd a snění

kající revolty se touží odpoutat.

 

Je lítost z něčeho, co v světě neuzrálo,

bez hořkých výčitek, těch, které zklamal cit.

Je lítost z něčeho, co plody slibovalo.

Co velkým nebylo, však co jím mohlo být.