25.8.2014 (na neděli) Antonín Jaroslav Puchmajer. Óda na Jana Žižku z Trocnova (ukázka)
ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER
ÓDA NA JANA ŽIŽKU Z TROCNOVA (ukázka)
Kdo zvláště předčí v boji nad vlastence
a vlasti slavně poslouží,
ten nezvadlého, bobkového věnce
a písně chvalné zaslouží.
Čímž lépe se mu odslouží?
O blaze mně, můj duch že toho muže,
an v chrámě živé paměti
se bude věčně třpytěti,
i rekovné i slavné činy může
teď věrnou písní opěti.
O Žižko! První mezi Čechy reku!
Ty hrozný Husův mstiteli!
Cos k slávě vlasti, v lítém boje vzteku
těch potřel všech, co hleděli,
by zhasnouc zašla v popeli.
tys důkaz jasný všemu podal světu,
co, láskou k vlasti ztuženo,
co české může rameno;
i mužstvím tvým
(ó bodejž v stálém květu!)
jmě české bylo zvěčněno.
Ha! Co to vidím? Nač ta Němců hejna,
ten koní dusot, zbraní zvuk?
Zde statný Odry bydlitel i Rejna,
tu valný horačiny pluk
se z Alp a z Apenýnu shluk.
Kam chvátá Uher, soused bratra Lecha?
Kam cviční nesou Sasíci
i ostrý meč i sudlici?
ti všickni na odpapežence Čecha
svou mužnou zbrojí pravici!
Již zástup ten se, probůh, do Čech valí
jak černá mračna kobylek.
Kdož na ty zhoubce, tvé co štěstí kalí,
dá tobě, vlasti, posilek
a volný oddech, odchvilek?
Tu hlučné vojsko, ano vztekem supá,
jak povodeň se rozlije,
co zaskočí, to vyžije;
jich hřmotné koňstvo luka, rolí zcupá
a řeky valně vypije.
Tu hlas tvůj, Žižko, po vší vlasti jdoucí,
všech věrných Čechů posvolá.
Kdož mužné ruce, srdnatosti vroucí
a tomu ohni odolá,
co v srdcích jejich plápolá?
Jakž hoří chtiví na ty cizozemce!
Tys přišel, zhlíd, se postavil
a šik svých Čechů opravil.
Jak vicher plívy, rozprášil jsi Němce,
a sebe s Čechy oslavil.