24. října 2016 Luisa Zikova: Řekněte matičko! – –

LUISA ZIKOVA

ŘEKNĚTE MATIČKO! – –

Psáno v roce 1888 ve 14. roce, mezi vyučováním

 

Řekněte, milá matičko,

kdyby tak zhaslo sluníčko,

což nám svítit bude.

A kdyby tak nevyšel měsíček,

se sborem třpytných hvězdiček,

což z nás nebohých zbude?

 

Hu, jak se bojím a lkám té tmy,

ó, to by byly as strašné dny,

že ano, matičko moje?

Můj bože, a nemít tak svíčiček

a nevidět, až přijde tatíček,

a nepoznat panenky svoje?

 

„Neplač mé děťátko, duše má,

dokud je u tebe matička tvá,

uhasnout můž slunce a hvězdy;

lásku svou proměním v hvězdičku,

rozžhnu ji na modrém nebíčku,

žitím ti plat bude vezdy.

 

Slečna Sokolova vykládá – mně se zdá – zákon Archimedův. – Pro Krista Pána, teď na mne kouká a já nevím ani slova! – –