24. června 2017 Zbyněk Havlíček: * * *

ZBYNĚK HAVLÍČEK

* * *

 

Jak cáry horkého masa opadávají ode mne vzpomínky

Mateřské představy v kterých jsem nalézal svůj přístav

Poslepu kráčím pokojem Šebastián v prostoru svých šípů

Na přesnou vzdálenost od své rozkvétající hvězdy

Dva kroky odtud je důlek v polštáři kde jsem spal

Naposled

S Tebou

Staré křeslo rozložené pod Tebou jako vějíř jako kruhy na vodě

Zelené klávesy na něž se snáší miliony a miliony andělů

Termití královna mého psacího stolu

Ano teď vstanu a rozsvítím malou indiánskou lampu

A pokleknu před Tvou imaginární sochou a ucítím Tvé podvazky a Tvůj klín

Tvá ruka spočine na mých vlasech jako pečetítko

Pro dopis na věčnost

Dopis mé hlavy svědectví že jsem byl

Doručitelné donáručitelné

Přes moře samot přes mrazivé plískanice

Skrze stráže mrtvých skrze legendární bitvy

Napříč hromadnými hroby napříč nadějemi a vším

Co se dnes vrací jako odveta mých nepřítomností