24.10.2014 Louïza Labé: Sonet prvý

LOUÏZA LABÉ

SONET PRVÝ

 

Ne, ani Ulysses, či kdo to byl

muž znalý líp, ne, nehádal by z toho

božského zjevu vnadného tak mnoho

zlých běd a jedem otrávených chvil.

 

Ty, Lásko, zranilas mne pohledem

a takou ranou v hruď mou netušící

a palčivostí z tebe ve mne dštící,

že není léku, ne-li v umu tvém.

 

Ó, sudbo krutá, jež mne učinila

jak štírem bodenou, jež bědná prosí

o spásu štíra zase, jenž ji bod:

 

Já žádám si v ten požár příval vod

a přec by nezhasla ta žárná síla,

že jinak nebude: Ten žeh mne zkosí.

 

přeložil Pavel Eisner