23. srpna 2016 Edwin Rolfe: Tajemství

EDWIN ROLFE

TAJEMSTVÍ

 

Mrtvola leží na hlavním náměstí a jarní slunce na ni svítí.

Držadla dvou vykládaných dýk se jí zachvívají v prsou.

Na černých napřímených bradavkách krev vychladla a ztuhla.

Má krásnou posmrtnou tvář. Určitě byla znásilněna.

 

Kolem chodí zaměstnaní muži s hlavami plnými čísel

a ženy s prázdnými taškami, posedlé tím, co budou vařit,

posedlé přemnoha ústy s prastarou alchymií matek,

proměňujících olovo ve zlato a měďáky v chleba.

 

Jen holubi a rozjívené děti kolem ní krouží,

holubice oplakávají smrt a dětské oči si vrývají do paměti

náhodné kruté máry. Všichni ostatní mají naspěch.

Je to pohled tak všední jako prach v městském vzduchu.

 

Neviditelný detektiv se vší pravděpodobností kdesi

chmurně dumá v temném pokoji, dává si černé boty na stůl

a nikoho zvlášť neujišťuje ani nepřesvědčuje o tom, co ví,

pomalými a tápavými slovy z rituálu zoufalství:

 

„Dřív nebo později, vzpomenete si na mě, zjistíme, kdo je ta žena,

a od toho je potom k vypátrání vraha pouhý krok…“

Jen děti stojí v nehnutém tichu a civí a civí

na zborcené tělo, neživou tvář a bohatý vlas, ještě živý.

 

přeložil Jan Zábrana