23. března 2017 Konfucius: Na hrob válečníkův

KONFUCIUS

NA HROB VÁLEČNÍKŮV

 

Zpod sněhu ven se dere prvosenka.

Nad jeho hrobem dětský pláč jen mží.

Nás, od žití jež dělí stěna tenká,

východ ni západ slunce nevzruší.

 

A přece stále potok loukou pádí,

vždy znovu jeseň tykve vyzlatí

a stále nově luna ženy svádí,

vždy bude cvrček v trávě cvrkati.

 

Bylo jich mnoho, pevně koně vedli.

Tisíce bitev sláva – prachu mrak.

Co z hrdinství? – Jen pahorek sedlý;

na něm jak oheň kvete rudý mák.

 

přeložil Bohumil Mathesius