23.11.2014 (na neděli) Zdena Holubová: ** *
ZDENA HOLUBOVÁ
* * *
chtěl bych být krásným proti vůli těch kdo opatrují mé dětské zlozvyky
voskovou barvu mých tváří a jedovaté výkřiky ze spánku
křičel jako člověk obehnaný mřížemi v záchvatu hebefrenie
zvedal ruce se skutečnými živoucími zázraky prstů s uchopovací schopností a házeli mu potravu a zpěvné ptáky
laskavé ošetřovatelky odnášely chorobopisy po způsobu egyptských žen
stavějíce na své něžné hlavy těžké záznamy průběhu epileptických křečí
nikdo ještě zcela neuvěřil v existenci geniálních imbecilů
přinášejících své vraždy z vilnosti na oltář vědy
v šílenství slunce je obsaženo šílenství rosy
spatřené na okrajích onoho veselého močálu kam lze zapadat ještě jedno
desetiletí
pod dozorem tlustých spokojených žen a jejich utýraných milenců
Máří Magdaleno není už Krista jemuž bys beztrestně líbala nohy
aniž by tě donutil porodit dítě zatížené jeho neutěšitelným alkoholismem
hle jaké kruté zaměstnání má brusič nožů před branami města
vcházíš ozbrojena ale jsi krásnější než tvé ubohé zahradnické nůžky
je opravdu možné umírat pravidelnými ztrátami zraku
ve skladišti denaturovaného lihu z válečných zásob prozíravých Američanů
dej mi tabes dorsalis abych měl důvod žít
jsi moudrý příteli jako dozrávající vřed na nejbolestivější části těla
ale tabes dorsalis není pro mrtvou která dosud obstarává své drobné nákupy doprovázena ženou jejíž oči vzdáleně připomínají kruté neřesti hypnotizovaných krásek
zatímco obléká bílý plášť a plaší mou malou přítelkyni
padajícím deštěm laskavostí zubařů a naukou o duši napájené elektřinou
neboť má za sebou dlouhou cestu humanity potřebnou k potírání komplexů
dveře blázinců dosud nahánějí hrůzu nezletilým zoufalcům
dvě růže ve vodě s chlorem vedou spor středověkých bakalářů neméně písňovou formou
pronásledována vůní sestupuji po schodech kouře do sklepení nesmělých traumat
loď se potápí hrobka Nautilu se uzavírá dobrovolným zámkem
tvé hřebíčky tvé kleště krabičky a udice na předem ochočené humry
celá města stopená v červeném světle nízkého slunce
a dopis v němž se uchovalo slovo dětství podtržené zesmutnělou rukou
stoupá po mřížích jako by byly stvořeny pro cestu k obočím sochy Svobody
stoupá po mřížích k obrázkovému leporelu s hezky vybarvenou gilotinou
stoupá po mřížích k největším nárazům vichřice
mohou-li mrtví žít seznamte mne s Nemetete
zahrajem si v karty o osudy zakrslého angreštového keře
pod který uschováme svá něžná slůvka a své pistole
má paní doktorko s útlým zápěstím a co vy vložíte do hry
zapomenete-li na své vychování mezi muži