Zajímavosti

23.11.2014 (na neděli) Zdena Holubová: ** *

ZDENA HOLUBOVÁ

* * *

 

chtěl bych být krásným proti vůli těch kdo opatrují mé dětské zlozvyky

voskovou barvu mých tváří a jedovaté výkřiky ze spánku

křičel jako člověk obehnaný mřížemi v záchvatu hebefrenie

zvedal ruce se skutečnými živoucími zázraky prstů s uchopovací schopností a házeli mu potravu a zpěvné ptáky

laskavé ošetřovatelky odnášely chorobopisy po způsobu egyptských žen

stavějíce na své něžné hlavy těžké záznamy průběhu epileptických křečí

nikdo ještě zcela neuvěřil v existenci geniálních imbecilů

přinášejících své vraždy z vilnosti na oltář vědy

v šílenství slunce je obsaženo šílenství rosy

spatřené na okrajích onoho veselého močálu kam lze zapadat ještě jedno

desetiletí

pod dozorem tlustých spokojených žen a jejich utýraných milenců

Máří Magdaleno není už Krista jemuž bys beztrestně líbala nohy

aniž by tě donutil porodit dítě zatížené jeho neutěšitelným alkoholismem

hle jaké kruté zaměstnání má brusič nožů před branami města

vcházíš ozbrojena ale jsi krásnější než tvé ubohé zahradnické nůžky

je opravdu možné umírat pravidelnými ztrátami zraku

ve skladišti denaturovaného lihu z válečných zásob prozíravých Američanů

dej mi tabes dorsalis abych měl důvod žít

jsi moudrý příteli jako dozrávající vřed na nejbolestivější části těla

ale tabes dorsalis není pro mrtvou která dosud obstarává své drobné nákupy doprovázena ženou jejíž oči vzdáleně připomínají kruté neřesti hypnotizovaných krásek

zatímco obléká bílý plášť a plaší mou malou přítelkyni

padajícím deštěm laskavostí zubařů a naukou o duši napájené elektřinou

neboť má za sebou dlouhou cestu humanity potřebnou k potírání komplexů

dveře blázinců dosud nahánějí hrůzu nezletilým zoufalcům

dvě růže ve vodě s chlorem vedou spor středověkých bakalářů neméně písňovou formou

pronásledována vůní sestupuji po schodech kouře do sklepení nesmělých traumat

loď se potápí hrobka Nautilu se uzavírá dobrovolným zámkem

tvé hřebíčky tvé kleště krabičky a udice na předem ochočené humry

celá města stopená v červeném světle nízkého slunce

a dopis v němž se uchovalo slovo dětství podtržené zesmutnělou rukou

stoupá po mřížích jako by byly stvořeny pro cestu k obočím sochy Svobody

stoupá po mřížích k obrázkovému leporelu s hezky vybarvenou gilotinou

stoupá po mřížích k největším nárazům vichřice

mohou-li mrtví žít seznamte mne s Nemetete

zahrajem si v karty o osudy zakrslého angreštového keře

pod který uschováme svá něžná slůvka a své pistole

má paní doktorko s útlým zápěstím a co vy vložíte do hry

zapomenete-li na své vychování mezi muži