23.1.2015 Adam Mickiewicz: Danaovny

ADAM MICKIEWICZ

DANAOVNY

 

Kdeže je zlatý věk, kdy muž za polní květy

či za májový šat přizdobený jen klasy

panenské půvaby a srdce získával si

a směl pak námluvám holuba přinášeti?

 

Půvaby zlevnily, cena však levná není:

oč prosí mě ta, které dávám zlato,

ta, jež mé srdce má, mou ruku žádá za to,

ta, o níž zpíval jsem, táže se, zda mám jmění.

 

Ó Danaovny! Hle! V bezedno vašich přání

dary, zpěv vrhal jsem i duši. Znenadání

z štědrého skoupý jsem, z něžného ironický.

 

A ač mě doposud lákají líčka hezká,

ač o vás zpívám dál a dary dávám vždycky,

dříve bych všecko dal – všecko krom srdce dneska.

 

přeložila Vlasta Dvořáčková