22. září 2015 Karel Toman: V říjnu

KAREL TOMAN

V ŘÍJNU

 

V ponurý večer planou svítilny

třesavou rozteklou hrou.

Tys hovorná dnes, a já nesdílný.

Pochyby s vírou se prou.

 

Poslední bouře v dálce usíná,

zakrouží zežloutlý list.

A přichází i naše hodina.

Jsi jista? Jsem si já jist?

 

Sblížením plachým vteřin míjivých

koho jsme ranili, víš?

Jak tryskla krví do mlh šedivých

ta srdce puklého číš!

 

Ovlhlá mříže hrobu vzpíná sem

po tobě náručí chlad.

(Ty zhaslé oči temným pod vlasem

znaly tak horoucně plát.)

 

– Dej mír a pokoj mrtvým podzime,

nám živým naději dej

a snu, jejž na dně duše nosíme,

do jara dozráti přej.