22. května 2016 (na neděli) Karel Šiktanc: Mrtvá sezóna

KAREL ŠIKTANC

MRTVÁ SEZÓNA

 

Hotel byl bohapustý.

Ve dveřích august – zlato na rameni –

spal.

 

Dal jsem jí přednost.

 

Vešla dál –

 

a zdviž, co za námi poslepu zavřela,

líně se rozjela

s jakousi trpkou bázní.

 

Stála mi

napříč srdce.

 

Mohl jsem lhát?

 

Ruce a rty mi temně krvácely –

 

a ona, uleklá,

ze tmy se vysvlékla…

a pohnula se ke mně.

 

Jeli jsme dvě stě vteřinových let.

 

A pak jsme stáli celé století,

rouhavé,

zoufalé,

zoufalé století,

 

co předem plakalo, že v nebíčku jsou dveře.

 

Dal jsem jí přednost.

 

Jela dál –

 

jen ještě mokré sklo,

polibek na scestí,

a bylo bez hlavy to krásné neštěstí,

 

a bylo bez těla…

zdviž tupě hučela…

 

a bohapustý dům

byl náhle plný sametové zvěře.

 

V kterém to, bože, bylo městě?

 

Ve které ulici?

Na které pevnině?

Blizoučko ode mě na křivém komíně

 

stál oblak, bělobný

jak antarktická mapa…

 

a střechy za šera

jak strmá jezera

mi v žaluziích sahaly až k pasu.

 

Zemi jsem zahlédl teprve za chvilku.

August jak zlatý zub třpytil se v křesílku –

 

sám

nadosmrti sám.

 

stál jsem v posledním patře.