22. března (na neděli) Jehan Rictus: Podělaný holky

JEHAN RICTUS

PODĚLANÝ HOLKY

 

Ty, hele, spíš? Tak řekni něco, malá…          Jen aby nelez vejrat na nás. Fuj, mám strach,

slyšíš ten rambajs venku na vrata?                 dyž nakvartýruje se potmě tady

Fotra ta kořalka zas pěkně vzala –                 a uprdelí se nám na nohách,

čítám, že na to zase praskla vejplata.             že začne mít ty svoje blbý spády.

 

Teď se moc nemel, už to začíná,                    Klejt, kafrat a pak s těma štípancema,

poslechnem si to – tak se přitul přeci!           s tou vochmatykou, dyž nás vodhrne,

Co ti to srdce skáče jako kanár v kleci,         a šaháním semdle támdle, kam se šmakat nemá.

dyž kolem brousí naše Micina?                     Co můžeš dělat? Je to fotr, ne?

 

No neboj, neboj, sem tu já, se věčí,               Čovek jen cuká, kroutí se a choulí,

sem jako tvoje skoromáma spíš                     jak začne ječet – už má lepanec,

a ty si jak můj harant, dyť to víš,                   že má pak tejden kouli samou bouli

kerýho rychtuju a mívám na něj řeči.             a přejde ho z něj chuť i na fajn dlabanec.

 

Meju tě, češu, breberky ti lovím,                   A to je všecko tím, že poblíž fabriky,

oblíkám tě a utírám ti vozrány,                      co maká von, sou samý putyky

a co ran slíznu za tě – to ti povim!                 a že sou všude vod tý dobroty

Ale to nic, si moje smrádě nynaný.               dát na sekyru – do nebližší soboty.

 

Pšt! Co se to tam děje, Ježíši!                        Máti je srab, že nedovede tátu

Fort řve: Kurva, dej mi ňáký žrádlo,             vzít pěkně do rejdu, než se tak zhuláká.

a máti nic, šije dál klidně prádlo                    Já až se vdám, tak nechci děláka,

a dělá, jako dyž ho vůbec neslyší.                 Anebo budu sama chodit pro výplatu!

 

Von, i když nechlastá, je rabijáckej,              – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

máti furt říká, že se na něj vyflákne,

že ale předtím bude čurbes řáckej,                Šmarjante, se mi zdá, se sem sápe!

že jemu a pak i nám lébu rozcákne.               No jo… hned zalez pod peřinu… tak… a klid…

                                                                       a dělej, jako dyž se tvrdě chrápe,

Včera – no vidělas to – před jídlem,             třeba se neopováží nás probudit.

jak se chtěl hádat, co to bylo za cambus,

jak nám všem taky do talíře flus –                 Prásk, bum, prsk – to je randál, propána!

A máti? Neřekla mu na to ani blem.              No a už leží, zřízenej, no samolitr.

                                                                       Teď už z něj nemusíš mít žádnej vítr,

Slyšíš ho, jak tam leze, jak se chlámá?          takhle tam na podlaze ztvrdne až do rána.

Bum! To nám zase šlape na hračky.

Dycky nám těma svejma kráčatama              Pohodlně si lehni, už je po rámusu,

rozdranžíruje všecko na sračky.                     už nemusíš lízt pod duchnu jak do kisny.

                                                                       Tak, smrádě malý, teď si dáme pusu,

Tak nebul! Nech ho! Nevídáno!                    pěkně se přitul – tak – a hezký sny.

Vyfoukne se mu z kaťat ňákej hák,

v prasátku taky něco mám – a ráno               přeložil Radovan Krátký

pudem si koupit jiný hračky na blešák.