22.11.2014 Sully Prudhomme: Puklá váza

SULLY PRUDHOMME

PUKLÁ VÁZA

 

Na vázu, v níž květ verbén zvadl,

narazil vějíř v doteku;

ba úder ani nedopadl,

zvuk nezradil ho člověku.

 

Avšak ta lehká rána denně

hlodajíc v tvrdém krystalu

plíživě, jistě, neviděně

obešla vázu pomalu.

 

Prchla z ní voda po krůpěji,

květ zvadl, vláhy nemaje.

Netuší nikdo rány její.

Netkněte se jí, puklá je.

 

Tak mnohdy milovaná ruka

se lehce jenom srdce tkne;

tu srdce samo sebou puká,

květ lásky jeho povadne.

 

Potichu, světem nepoznána,

pláče a dál se rozseje

hluboká, jemná jeho rána.

Netkněte se ho, puklé je.

 

přeložil Karel Čapek