21. dubna 2017 Arthur Schopenhauer: Sonet
ARTHUR SCHOPENHAUER
SONET
Tma černá je, noc dlouhá nepomíjí,
sen slunci nechce odletěti s víček,
bouř skučí jako rozhněvaný sýček
a zbraně do zpuchřelých hradů bijí.
Hrob otvírá se, mrtví přicházejí,
v kruh seřaděni stojí u mne mžikem,
mou duši chtějí polekati křikem,
však oči mé se od nich odvracejí.
Den vidím, den a jeho světlé příští
chci zvěstovat, noc s duchy v dálku pádí
a jitřenka den v ranních parách budí.
Svit paprsků i v prohlubních se blyští,
jas barev celý svět nám naparádí
a modrou dálkou nebudeme chudí.
přeložil Jaromír Rašín