21. dubna 2017 Arthur Schopenhauer: Sonet

ARTHUR SCHOPENHAUER

SONET

 

Tma černá je, noc dlouhá nepomíjí,

sen slunci nechce odletěti s víček,

bouř skučí jako rozhněvaný sýček

a zbraně do zpuchřelých hradů bijí.

 

Hrob otvírá se, mrtví přicházejí,

v kruh seřaděni stojí u mne mžikem,

mou duši chtějí polekati křikem,

však oči mé se od nich odvracejí.

 

Den vidím, den a jeho světlé příští

chci zvěstovat, noc s duchy v dálku pádí

a jitřenka den v ranních parách budí.

 

Svit paprsků i v prohlubních se blyští,

jas barev celý svět nám naparádí

a modrou dálkou nebudeme chudí.

 

přeložil Jaromír Rašín